A jaké je vaše teorie světa?

Jen co pan Freud vykopl svou smělou teorii, ještě než dopadla, vznikly tři další. Nic nového, je to klasický scénář hledání originální všespásné metody, která vyřeší každý lidský problém. Nová generace se vymezí proti té starší a nalézá s velkou pompou své zázračné teorie, myšlenky a postupy, učí je své žáky, kteří se od nich nakonec taktéž vymezí a půjdou vlastní cestou…  

Od doby vzniku psychoanalýzy se psychoterapeutické směry rozpadly a stále rozpadají na stovky a stovky dalších. Teď je tu koučování jako zázračný nástroj osobního i profesního růstu, ale bude stačit pár let a bude to další zaprášený pojem, který bude žárlivě sledovat své potomky a bude reptat na to, jak ta mládež je dneska drzá a přehnaně sebevědomá…

Já osobně nevěřím na žádné všespásné metody. Milton Erickson, když byl žádán, aby definoval svůj terapeutický směr, odpovídal, že má přesně tolik směrů, kolik měl kdy pacientů. Každý z nás je originálem a i jeho cesta k řešení problémů i cesta životem je jeho originalitou.

Zázračné metody (ze kterých je nejvíc nadšený především jejich autor) fungují pro masy – tam je větší pravděpodobnost, že nějakému procentu to skutečně bude fungovat také. 

Je to jako se statistikou. Statistika je platná, resp. užitečná pro velkou skupinu lidí, nikoli mně jako jednotlivci. Jestli mi při ruské ruletě dají vybrat ze dvou revolverů, kdy do bubínku prvního dají jeden náboj a do druhého dva a roztočí, měl bych si podle zákona pravděpodobnosti vybrat tu první. Ale jestli první, ten konkrétní výstřel opravdu přežiji, na to mi statistický výpočet šance odpověď nedá.  

V systemice máme takový šikovný koncept – koncept viability – průchodnosti. Podle něj proplouváme světem jako loď průlivem, kde není ani centimetr vidět pod vodu. Loď chce samozřejmě proplout bez úhony, snaží se nenarazit na útesy pod hladinou. Jestliže po nějakou dobu projíždí bez nehody, ještě to nic neříká o tom, jak daleko od nehody byla nebo zda zvolená cesta byla tou nejbezpečnější. Ale to je koneckonců jedno – cesta byla průjezdná.

Co z toho pro nás může plynout? Dává nám to velkou odpovědnost – za náš život, za náš způsob myšlení, za naše teorie.

Celý život si vytváříme vlastní filozofický systém, vlastní terapeutický směr – způsob řešení našich problémů a dilemat, vlastní teorii fungování světa, teorii nás samých ve světě… A za dopady, které z těchto „teorií“ plynou, musíme přijmout plnou odpovědnost. Jejich auditorem bude svět a odpovědi z něj přicházející. Když drhneme o dno, lítají třísky a máme vodu v podpalubí, holt musíme změnit směr a musíme hledat cestu jinde.

Abychom pomohli naše teorie, které určují směr naší lodi, trochu zpřehlednit, v experimentu tohoto týden dáme oním teoriím jména, slova a významy. Z vágního, nevysloveného příšeří je vyneseme na světlo, a to tím, že je verbalizujeme.

Zkuste si vzít papír a skutečně se zamyslet: V co věříte? Jaké citáty by vystihly vaši dosavadní životní moudrost a shrnuly váš přístup k životu? Jaká přesvědčení zatím určovala směr vašeho života? A jak vám na všechny tyto věci odpovídá svět?

S největší pravděpodobností zjistíte, že svět vám vaše teorie potvrzuje – odpovídá stejnou kartou. Tím si často lidé potvrzují, že svět skutečně hraje podle jejich pravidel. Ale to je základní vlastnost světa: zrcadlí – jako ten les: odpovídá, jak se do něj volá. Ale zkuste si třeba jen jeden den z tohoto týdne pravidla pozměnit. Třeba si půjčit moudrost a pohled vaší babičky nebo jiné inspirativní osoby a jednat jeden jediný den v tomto duchu. Uvidíte, že svět začne mluvit úplně jinou řečí… 

Autor článku: Jan Knetl

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s

%d bloggers like this: